19.07.2018 17:02

<<červenec 2018>>
Po 29162330
Út 310172431
St 4111825 
Čt 5121926 
 6132027 
So 7142128 
Ne18152229 

Z historie středokluckého fotbalu 1930-2015

 

1. část (1930-1935)

 

První fotbalový klub založený ve Středoklukách v roce 1930 se jmenoval S.K. Středokluky. O činnosti tohoto klubu se nezachoval žádný archív ani písemný materiál. Informace byly získány především od pamětníků a z dobových fotografií. Jediná písemná zpráva, která se zachovala, nám pouze potvrzuje dobu založení S.K. Tuto zprávu zapsal 10.září 1945 jednatel tehdejšího klubu Ladislav Náprstek. Citace ze zprávy : „ Pro pozdější generaci oznamuji : Kopaná ve Středoklukách byla uvedena v život r. 1930 a to v měsíci červnu. Klub založen několika nadšenci pod názvem S.K. Středokluky. Měl mnoho členů a trval do roku 1935. Archív nezachoval  se žádný, neboť několik jednotlivců majetek klubu rozprodalo a knihy zničili.“ Tolik tedy ze zachovalého zápisu.

                Mezi zakladatele a první členy tohoto oddílu patřili : Josef Kolář, Ladislav a Josef Náprstkové, Ladislav Verbíř, Antonín Kukla, František Reichert, Ladislav Šup, Emanuel Novotný, Antonín Jiráček, Václav Oplt,Oldřich, Ladislav a Jaroslav Novotný, Václav Škrdlant, Jaroslav, Ladislav a Josef Šícha, Josef Šícha st., Vladimír Černý, František Rozhon,  Antonín Jelínek, Josef Blažek st. a ml., Ladislav Srba, Jan a Josef Kuncové, Václav Hadáček, Antonín Hájek, Jan Kubr, Ladislav Petrák, Josef Veselý, František a Josef Vlčkové, Stanislav a Jaroslav Vojtěchovský, František Kozel, Přemyslav Pospíšil, Jaroslav Kizivát, Zdeněk Černý.

                První hřiště ve Středoklukách bylo „U Náprstků“, tj. v místě jejich dnešní zahrady.  První dresy klubu byly černé trenýrky a bílý dres s černým pruhem. Později pak paní Kuncová zhotovila dresy „sešívané“ modro-bílé. Tyto barvy se pak staly barvami oddílovými. První zápas sehrál S.K. v Makotřasích a prohrál vysoko 1:9. První zápas na domácí půdě se odehrál o posvícení jako odveta s klubem z Makotřas. Hráči S.K. už si vedli mnohem lépe, přesto odešli poraženi 2:3. Tehdejší sestava Šícha - Jelínek, Verbíř - Černý Vl.,Šícha Lad., Oplt V. - Podracký, Štětka Jar., Rozhon F., Vojtěchovský, Novotný O.

                Nejčastějšími soupeři byli tehdy: Lidice, Černý Vůl, Makotřasy, Dobrovíz, Stehelčeves, Dřetovice, Dubí, Statenice, Kněževes, Tachlovice, Lhota, Dobříč. Klub se zúčastnil několika pohárových soutěží, sám jich také několik pořádal. Činnost klubu pokračovala až do roku 1935, kdy se dostavila největší krize v oddíle. Mnoho hráčů odešlo na vojnu, někteří přestali vykonávat činnost, klub se zadlužil. To vše bohužel vedlo k tomu, že byl klub S.K. Středokluky rozpuštěn.

 

2. část (1939-1945)

 

Psal se rok 1939, kdy se opět uvedl v činnost oddíl kopané. Tentokrát pod názvem A.F.K. Středokluky. Největšími propagátory založení byli Bohumil Horáček a František Rozhon. 12. srpna 1939 se v klubové místnosti „U Náprstků“ konala řádná Valná Hromada za účasti těchto zakládajících členů : Josef Frajbiš, Ladislav Černý, František Rozhon, Bohumil Horáček, Miroslav Verbíř, Josef Patočka, Pavel Dudek, Petr Hudík, Josef Kliment, Josef Nykodým, František Kompit, Petr Hladký, Bohumil Černý Stanislav Štětka, Miroslav Němec, Josef Nosek, Ladislav Náprstek,Jaroslav Náprstek, Jaroslav Šícha, Jaroslav Kučera, Josef Šícha, Josef Blažek, Václav Kalenda, Josef Beránek, Oldřich Novotný,Ladislav Kaucký. Na této schůzi byl do čela zvolen František Rozhon, místopředsedou se stal Josef Nosek. K povolení své činnosti musel nejdříve klub A.F.K. zaplatit všechny dluhy za bývalý S.K. fotbalové asociaci a SK Lhotě. Hřiště měl nový klub opět „U Náprstků“. Zpočátku však nebylo provozuschopné, proto hráli naši hráči utkání na hřištích soupeřů. Zde stojí za zmínku ojedinělý výkon – ze šestnácti po sobě jdoucích zápasů na hřištích soupeře neprohráli naši hráči ani jediný !!!!

V roce 1940 je klub zařazen do mistrovské soutěže III.tř. pražského oddělení G, kde byly dále Slavoj Dejvice, Viktroria Dejvice, Viktoria M.Břevnov, Nebušice, Viktoria Bubeneč, Čechie III a Slavoj Řepy. Sestava z tohoto období: Šícha – Tatíček, Černý – Mariánko, Velc, Štětka – Kalenda, Malý, Náprstek, Patočka, Štanc. Výbornými gólmany byli i Kunc a Podzimek. Největšího úspěchu dosáhl klub v roce 1943 –  poprvé a zároveň naposledy v dosavadní historii středoklucké kopané postoupil do II.třídy. Po tomto úspěchu však nastaly klubu starosti. A to především se hřištěm. Dosavadní nevyhovovalo, jelikož nemělo předepsané rozměry pro tuto soutěž. Klub získává nové na poli za Volfovic (tj. v místě za dnešní autobusovou zastávkou směr Praha u Sv.Ludmily), poté na poli na „Devaterkách“, ale žádné z těchto hřišť se neosvědčilo. Při řešení těchto problémů je třeba pochvalně se zmínit o kroku sousední Sparty Kněževes, která  v té době poskytla své vlastní hřiště našemu klubu zcela zdarma. A.F.K. se nakonec vrátilo na hřiště „U Náprstků“. Zde museli hráči odpracovat mnoho hodin, aby se mohlo používat. Největšího rozmachu dosáhl klub v roce 1944, kdy měl ve svých řadách celkem 116 členů. Svoji úspěšnou činnost dokazují hráči A.F.K. nejen v mistrovských zápasech, ale i v přátelských utkáních a pohárových turnajích. Především  v Hostouni a sousední Dobrovízi. Tak pokračovala činnost A.F.K. do roku 1945, kdy dochází k nové organizaci tělovýchovných výborů.

 

3. část (po roce 1948)

 

                V roce 1948 se ve sjednocené tělovýchově znovu utváří oddíl kopané – tentokrát pod názvem Sokol Středokluky. První poválečný výbor  měl toto složení : Srba Vratislav (předseda), Kunc Emil (sekretář), Laňka Václav (jednatel), Tyxa Antonín (kronikář + kontrola účtů), Meserod Václav (pokladník), Vaverka Jiří (hospodář), Hlaváček Josef (kultura).

                Tento výbor a i ostatní členy čekalo mnoho práce organizační i výchovné. Především se znovu objevil problém s místním hřištěm. Oddíl vybudoval v roce 1950 nové v místě zahrady dnešní SIŠ (přímo naproti domu p. Srby). Na tomto hřišti  ale rovněž nezůstal dlouho a v roce 1953 byl nucen vybudovat hřiště nové v lokalitě „Na Viničkách“. To  bylo v pořadí již páté a zatím poslední, protože fotbalu slouží i  v současné době. V tomto roce získal oddíl také několik kvalitních posil z místní továrny na obráběcí stroje TOS. S tou se pak spojil v jeden oddíl s názvem Spartak. Sloučení však netrvalo dlouho a středoklučtí fotbalisté se vrátili k původnímu názvu Sokol Středokluky. Oddíl kopané v této době nehraje mistrovskou soutěž, ale pouze přátelská a pohárová utkání. A to i s mužstvy z vyšších tříd, jako např. SONP Kladno, Viktoria Žižkov, Aritma Dejvice, Mělník a s mnoha dalšími.

                V roce 1957 odchází mnoho hráčů na základní vojenskou službu, čímž je oddíl značně oslaben. Důsledkem toho je i pokles výkonnosti. To se projevilo nejvíce v roce 1958, kdy se mužstvo dospělých opět rozpouští. V soutěži zůstává pouze žákovské družstvo.

                Po čtyřleté odmlce, v roce 1962, se uvádí oddíl kopané Sokola Středokluky opět do činnosti. Znovu hraje zpočátku pouze přátelská  a pohárová utkání a v roce 1963 se přihlašuje do mistrovské soutěže okresu Praha – západ do IV. třídy. Oddíl pracuje s těmito funkcionáři ve výboru : předseda – Nosek Josef, jednatel – Novotný Emanuel, sekretář – Roubal Jaroslav, pokladník – Tyxa Antonín, hospodář – Černý Vladimír, členové výboru – Kunc Jiří, Kozel Miloslav. V této době se mužstvo vydatně posiluje a získává několik hráčů na přestup. Velkou zásluhu na tom mají především pánové Novotný a Roubal. V roce 1966 dokončuje oddíl stavbu šaten, která probíhala v tehdejší „Akci Z“. Velkou zásluhu na realizaci má především místní MNV a několik jeho funkcionářů. Pro zajímavost : na této stavbě odpracovali členové oddílu celkem dohromady 5 150 brigádnických hodin.

                Ve výsledcích si mužstvo vede se střídavými úspěchy a má i možnost postupu do vyšší třídy. To se nakonec podařilo až v roce 1968. Na tomto úspěchu se nejvíce podíleli hráči: Kunc, Šefr, Haniš, Červenka, Řezníček, Náprstek J., Jiráček, Knor, Šícha V., Kozel, Frajbiš, Bušek, Fábry, Vlček J., Bechyně, Oplt, Randl, Hůja A., Komžík, Kozler J., Tichý.

 

4. část (sedmdesátá a osmdesátá léta minulého století)

 

                Sedmdesátá a osmdesátá léta minulého století byli pro středoklucký fotbal dobou „temna“ ve čtvrté třídě okresní soutěže.  V ročníku 1974/75 byl celek hrající pod hlavičkou Sokola Středokluky dokonce na úplném chvostě celé tabulky se ziskem pouhých devíti bodů. Stejné umístění si zopakoval ještě na přelomu let 1979 a 1980. Jediným pozitivem bylo první místo v soutěži slušnosti v roce 1980, za to obdržel Sokol diplom a fotbalový míč……. Ale samozřejmě přišla i některá slavná vítězství. V roce 1981 byl uspořádán výborem Sokola turnaj k padesátému výročí založení. Ve dvou dnech 4. a 5. července přijali pozvání hráči Kněževse, Velkých Přílep a spřátelených Libochovic. V úvodu Sokol Středokluky porazil Libochovice jasně 6:0 (Branky: Jiří Černý 2, Jan Urban, Petr Michálek, Tonda Čermák a Milan Javůrek po gólu), no a ve finále pak porazil Kněževes po lítém boji 3:2 (Góly Pepa Kolář, Jan Urban a Míla Kozel z penalty). To však bylo na určitou dobu vše.

                To družstvo žáků založené v roce 1973 pod vedením trenérů Buška a Dvořáka šlo po úvodním nováčkovském „rozkoukávání“ tvrdě za vítězstvím v okresní soutěži. V první mistrovské sezóně sice skočilo až šesté, ale v ročníku 1974/75 z osmnácti zápasů prohrálo jediný (v Horoměřicích 0:2) a s celkovým skóre 126:17 se stalo vítězi skupiny „C“. Ve finálovém turnaji nejlepších mužstev celého okresu Praha – západ pak nakonec skončilo druhé za vítěznou Rudnou. Cenné je zejména to, že šlo (až na malé výjimky) výhradně o hráče ze Středokluk. Nakonec posuďte sami, hráči mužstva z finále okresu : Černý, Urban, Kozel, Jančár, Paznocht, Jirka Tomek, Petr Holoubek, Zdeněk Holoubek, Šícha, Chuchut, Brejcha, Javůrek a hostující  Vondra a  Wirtig z Hostouně.

Tento kádr se později stal i základem mužstva, kterému se podařilo opět po letech probojovat v ročníku 1990/91 do třetí třídy.

                V létě 1982 se také na pohárovém turnaji pořádaném Sokolem Středokluky poprvé objevil zahraniční účastník – Fortuna Blankensee z NDR. Tím byla odstartována dlouhá série výměnných zájezdů.

                Oč byly výsledky v mistrovských soutěžích bídnější, o to více se dařilo mužstvu v pohárových turnajích. Skoro pravidelně vítězilo na domácím poháru „Starosty Sokola“, ale přivezlo i cenná vítězství např. z Kněževse či Lidic. Tam dokonce předvedlo dokonalý obrat proti Kablu Kročehlavy, kdy z poločasového 1:4 dokázalo zvítězit 5:4!!! To pak bylo v restauraci na „Koupališti“ slávy.

                Nejen poháry, ale i zimní turnaj zorganizovali výborové Sokola Středokluky. V roce 1978 v něm startovalo pět mužstev a vítězi se nakonec stali fotbalisté z Dobrovíze. Bohužel pořadatelé skončili až na posledním místě, bez vítězství a bez bodu.

 

5. část (konec 20. století)

 

                Osmdesátá léta byla pro A-tým spojená se souboji v nejnižší třídě okresu Praha – západ. Úspěchy v každé sezóně by se daly spočítat na prstech jedné ruky. Mužstvo pravidelně obsazovalo v konečných tabulkách soutěží spíše spodní části a ani kolektiv nebyl příliš soudržný. Často se horko těžko shánělo jedenáct hráčů k utkání. Změny nastaly se zvolením nového vedení a návratem některých hráčů , kteří působili v okolních vesnicích (Hostouň, Dobrovíz, Kněževes). Předsedou oddílu kopané se stal Zdeněk Holoubek ml. a začalo se budovat nové perspektivní mužstvo. Jako hrající trenér začal působit Míla Kozel, který si postupně k sobě přibral na pomoc další dva spolupracovníky z bývalé slavné „žákovské“ éry – Rudu Jančára a Jirku Černého. Oba dva samozřejmě byli ještě aktivními hráči.

                V soutěžním  ročníku 1989/1990 unikl našim fotbalistům postup jen o vlásek. Když se dlouho přetahovali o vedení ve IV. třídě s celkem Červeného Újezdu. O všem rozhodl přímý souboj na jaře 1990 kdy středoklučtí fotbalisté podlehli na domácím hřišti po lítém boji 3:5. O rok později se již postup konečně podařil. Sice opět po těžkém boji (soupeřem o první místo byla tentokrát Jeneč) , ale naši fotbalisti ji dokázali v soutěži dvakrát porazit a toužebný postup do III. třídy byl doma. K rozhodujícímu utkání v Jenči  se nedostavil delegovaný rozhodčí a los rozhodl, že utkání odpíská zástupce Sokola Středokluky Josef Kozler (bývalý aktivní rozhodčí OFS). Ve vyhrocené atmosféře před minimálně stovkou (!!!)  diváků Středokluky slavně zvítězily 4:1. Kádr tehdejšího postupujícího celku tvořili tito hráči : Petr Holoubek, Tomáš Halátek, Jan Urban, Jiří Černý, Jiří Vokel, Antonín Tyxa, Ondra Cvikr, Václav Šícha, Josef Draksl, Valda Vilím, Jiří Tomek, Petr Dvořák, Tomáš Maršál, Míla Zvelebil, Jindra Koutský, Jirka Skřivan, Jan Šinágl, Ruda Jančár, Josef Bříza, Robert Zdvihal a Míla Kozel.Nutno ještě poznamenat, že během celého ročníku mistrovské soutěže nepoznalo naše mužstvo hořkost porážky. Z celkem dvaadvaceti zápasů jich 18 vyhrálo a 4 remizovalo.

                S postupem do vyšší třídy se postupně  posiloval kádr mužstva, starší hráči postupně přenechávali místa mladším nadějím a i zázemí klubu se postupně v rámci možností vylepšovalo a měnilo. Výsledky byly velmi solidní a v ročníku 92/93 dokonce obsadil tým druhé místo těsně za postupující Rudnou. V tomto období se také v oddíle začalo systematicky pracovat s mládeží a výsledkem byly úspěchy jak přípravky do 10-ti let , tak i žáků. V době největšího úspěchu mládeže (2.místo přípravek na celém okrese Praha – západ) měla mládežnická družstva přes 30 členů za Středokluk i blízkého okolí. O tom se dnes členům vedení může jen zdát. Na začátku nového tisíciletí bylo založeno i B-mužstvo dospělých, které pravidelně hrálo mistrovskou soutěž a dosahovalo i dílčích úspěchů. Bohužel později přišla generační krize, zájemců z řad mládeže o fotbal bylo méně a méně, to se pak samozřejmě odráží na výsledcích a kádru dospělých. Nejdříve bylo zrušeno družstvo žáků, později B-tým a nakonec i přípravka. A-tým sice pokračoval, ale výsledky už nebyly takové jako dříve. A tak přišel i sestup opět do IV. třídy. Po  dvou letech snahy a tréninkového úsilí se mužstvu opět podařilo vybojovat postup. Bylo to i za cenu zaregistrování hráčů ze  širokého okolí včetně Prahy, protože ve Středoklukách opravdu nebylo z čeho brát.

                V roce 2008 se fotbalový Sokol Středokluky transformoval na Občanské sdružení a stal se samostatným právním subjektem s názvem FK Středokluky.